forum v češtině

Primitivizmus ředitelů českých škol 2

Případ druhý a třetí

Případ druhý - jak se zbavit dobrých spolupracovníků

Příběh číslo dvě je velmi krátký, přesto pěkně ilustruje českou realitu. Musím jen zde dodat, že tento příběh mi byl vyprávěn, sám jsme ho nezažil, ale vezmu-li do úvahy okolnosti, myslím, že se takto či velmi podobně mohl odehrát.
Jednoho dne byla na škole ministerská kontrola a šla i kontrolovat výuku do třídy. Po skončení výuky byla učitelka pozvána do ředitelny, kde ministerští úředníci učitelku pochválili za moderní způsob výuky.

Jakmile kontrola odjela, byla tatáž učitelka znovu povolána do ředitelny, kde ji bylo poněkud silně vysvětleno, že na škole daného pana ředitele se žádné novoty nebudou zavádět. V červnu tato učitelka, pochválená ministerskými úředníky, obdržela papíry o ukončení pracovního poměru.

Ponaučení z tohoto příběhu je jednoduché. Popisuje způsob, jak si neschopný ředitel drží od těla schopné lidi. Ví totiž velmi dobře, jak je těžké pro hňupa velet a poroučet chytrákům. Musí si proto kolem sebe nahromadit značné množství ještě větších hňupů.

Příběh třetí - jak nedat dětem šanci

Na několika školách jsem zažil jeden velmi zvláštní fenomenon. Ředitelé z tuposti a závisti a pohodlnosti nedají dětem šanci na pořádnou výuku. Na jedné škole je zvykem, že dítě, které několik let chodilo na ZŠ na jeden jazyk, třeba na němčinu, na střední škole dostane namátkou jazyk jiný, třeba angličtinu. Někdy se vedení školy trefí a dítě dostane „svůj“ jazyk. Takže nakonec neumí dítě žádný jazyk pořádně. Ať žije ničení české mládeže.

Na jiné škole jsem zažil, jak ředitel nepouštěl žáky na zahraniční praxi, protože říkal, že není jazyková škola ale škola jiná, a že pokud studenti chtějí chodit na jazyky, mají jít na jazykovou školu.

Je skutečně neuvěřitelné, jak neomezená je omezenost a tupost a zloba a neschopnost, některých komunistických panáčků, kteří se podvody a machinacemi dostali na ředitelská místa, na kterých jen čekají na svůj naprosto nezasloužený vysoký ředitelský důchod. Není ale divu. Jsou to tělem a duší čeští komunisté, lidé, kteří nikdy nepochopili život a nikdy nepochopí, nemají na to. A nemají na to ani jejich děti a děti jejich dětí na to taky nikdy mít nebudou.

Memetika nám ukazuje jak se memy předávají z jedné generace na druhou. V tomto případě se bude jedna to předávání špatných myšlenkových pochodů z komunistických mozečků v jejich rodinách na jejich děti a vnuky. Proto také není ani nejmenší šance, že by v Čechách mohlo dojít k nějakému podstatnému zlepšení za příštích 75 let.


Takže milý daňový poplatníci, pěkně plaťte ředitelům jejich platy a důchody, a to s úsměvem a díky za zkažený život vašich dětí. Hlavu vzhůru, bude to tu stejné ještě dlouho, nemusíte nikomu závidět možnost zlepšení.

Primitivizmus ředitelů českých škol


Nechronologicky řazené zážitky s managementem škol v Čechách
Další případy budou následovat

Případ první Ztracené třídní knihy

Tento případ se táhne celý rok. Na začátku školního roku, kdy pan ředitel přijal několik nových učitelů, které nám jaksi opomněl představit, tento člověk dal těmto novým kantorům na SOU radu do života, která zněla asi takto: „Nemám rád, když se o našich žácích hovoří jako o těch z učňáku, jsou přece stejní jako žáci na jiných středních školách či na gymnáziu.“
Nevím, nevím, ale již tenkrát jsem pojal pochybnosti o zdravém úsudku tohoto člověka.

Případ pokračuje o několik měsíců později tím, že se dveře do sborovny budou zamykat, protože během necelého školního roku se 2x ztratila třídní kniha, což se několik let nestalo. Je zvláštní, že vedení školy, musí zavírat dveře na klíč, protože někteří vynikající jedinci kradou třídnice s úmyslem zatajit tak některé své prohřešky. Je ještě zajímavější, že se takováto opatření nemusí uplatňovat na všech školách, ale jen na některých. Asi nejspíš na těch, kde vedení školy nabere do školy kohokoliv bez jakýchkoliv nároků na vědomosti či vlastnosti žáků. Tito sice školu ukončí nějakým jakýmsi prapodivným způsobem, ale platnými členy společnosti se v naprosté většině případů nestanou.

Nemají na to ani geneticky ani memeticky, nedostává se jim výchovy v rodinách ani na základních školách a pak na SOU již téměř nejde nic dělat, protože špatné návyky upevňované po mnoho let na základních školách nelze předělat za několik málo týdnů. To se týká jak vědomostí tak i návyků a postojů a správného chování.

O domácí výchově raději ani nemluvím, většina těchto dětí nedostane doma ani to nejzákladnější ohledně chování, postojů a lidských hodnot, protože kde brát a nekrást, že?

Školní vedení mi připadá jako komunistická strana, která když si nedokázala udržet chytré lidi v zemi – utíkal, kdo mohl a měl rozum –vymyslela si „vnitřní hranice“, dráty pod proudem, vybavené samostřelným zařízením na zabíjení vlastních lidí. A to jen pro to, aby se nedostali ven a mohli něco někomu říci. A tak dnes ředitel školy nechá namontovat zámek na dveře sborovny, aby děti nekradly třídní knihy, protože jim nezvládne vysvětlit, že se to za a nedělá a za b je to zbytečné, protože všechny údaje jsou zapsány i jinde.

Jaký že je to rozdíl mezi žáky SOU a těmi jinými? Žádný? A jaký že je rozdíl mezi komunistickou stranou a dnešním vedením školy? Já žádný podstatný rozdíl nenacházím, protože tam není. Dnešní ředitelé se totiž nedokáží oprostit od své komunistické minulosti, a není přitom vůbec důležité, jestli měli či neměli partajní knížku. Důležitá je jejich schopnost myslet a jednat jako lidi, a to komunisté nikdy neuměli, protože se chovali dle motta: podle sebe soudím tebe. Komunisté nakazili své okolí svým nesmyslným utopickým pokusem, který již mnohokrát v dějinách vyzkoušen byl a vždy končil krachem.Bohužel ještě dnes musíme snášet nesmyslná rozhodnutí vedení školy, protože rozhodují ti, kteří rozhodovat neumí, protože nikdy neuměli, jen si na něco hráli a ta hra měla skončit již v roce 1990, bohužel, někteří ji hrají dál.