forum v češtině

Anarchismus po česku

Memetika a semiotika

Včera jsem náhodou potkal dvě dámy, z nichž jednu jsem znal. Chvilku jsme si povídali a za tu malou chvilku jsem pochytil několik typických českých emočních projevů. Ten první byl jistý český automatizmus nenávisti chodců proti lidem mobilním. Automaticky mi bylo řečeno, že jsem jel rychle, a to i když jsem skoro stál a díval se na ty dvě dámy, jak stojí uprostřed silnice a neví, kam se mají vydat.

Protože mně jedna z těch dam zcela určitě dobře zná, dovolil jsem si poznámku o dalším řediteli české školy, který opět nic neumí. A pak to přišlo, že jsem anarchista. Prvně se mne to dotklo, protože se jako anarchista nevnímám.

Když jsem se ale doma zamyslel, přišel jsem na to, že vlastně měla ta dáma pravdu.Ona, jako Češka, mne musí vnímat jako anarchistu. Češi mají rádi svůj pořádek, tedy to , co normální člověk vnímá jako binec a Čech to samé vnímá jako pořádek.

Nechci se zde moc rozepisovat o tom, jak zákony v Čechách platí jen pro někoho a pro někoho ne, a ani o systému úplatkářství, který je zde velice vyvinut, víc než lidskost. Chci ale psát o tom, proč mne Čech musí vnímat jako anarchistu.

Jde v podstatě o to, co kdo vnímá jako pořádek. A pořádek pro Čecha je poslouchat vrchnost, jak řekl jednou jeden na duch mdlý chod..:“ žmoulat čepici v ruce“. A to bez ohledu na to, o jakou autoritu se jedná. Pro Čecha je jen důležitá autorita delegovaná a autorita vybavená možností trestu či pomsty. Pro Čecha je pouze toto autorita, tedy někdo, kdo má moc ublížit a potrestat.

Existuje ale ještě jiná autorita, a to autorita vědění. Tu Čech uznává jen podmíněně a rozhodně u něj nestojí na prvním místě. Jestliže pak člověk ze společnosti, kde je autorita vědění uznávána na nejvyšším místě mezi všemi autoritami, přijde do Čech a vidí, co všechno se tu dělá špatně, a to věci, které jsou dávno vymyšlené, pouze Čech to ale neví, protože ho nezajímá vědění a autorita vědění, ale jen autorita trestu, a má chuť tyto špatné věci napravovat, a to i za cenu toho, že kritizuje „autoritu“, tedy ředitele, či jiného človíčka ve funkci, je vnímán nutně jako anarchista, protože se „provinil“ proti českému druhu vnímání autority a s ní spojeného českého řádu.

I toto je dle mne jasný důkaz o existenci memů a i o existenci spolupráce memů se znaky, tedy prolínání memetiky a semiotiky. Zároveň je to i důkaz o tom, že různé skupiny, v tomto případě češi ve srovnání s jinými skupinami, se od sebe liší svým memplexem a s tím i spojeným dekódováním znaků na memy.

Proto signály, které vysílám já, jsou pro Čechy nepochopitelné, a dle úrovně mne pak titulují buďto jako vola či jako anarchistu. Podstatou věci ale je ještě stále mizerně vyvinuté chápaní autority českým lidem

Tato vlastnost Čechů, že velmi poslouchají jen autoritu, která je může potrestat či jim jinak ublížit, jde ruku v ruce s mými úvahami o definici české podstaty jako otrocké nátury. Pouze otrok dělá jen , když je mu vyhrožováno, a pokoutně se snaží získat nad touto autoritou malou výhodu, a to i za cenu podvodu či ztráty cti, viz policejní prezident a jiní rádoby příslušníci české elity. Tato česká elita se chová tak , jak se chová dominantní vězeň ve vězení, všechny pod sebou tyranizuje a neustále dává na odiv své postavení a svou moc.

Téměř jakýkoliv výlet mezi českou populaci mi přinese fakta pro zdůvodnění a podpoření mých úvah o tomto národě. Většinou to nejsou úvahy moc pozitivní, protože je posuzuji dle měřítek kvalitní západní společnosti, a to je síto, kterým češí ještě velmi dlouho neprojdou, a je jedno, jedná-li se o člověka studovaného či kopáče kanálů.Bohužel. Je ale fakt, že nikdy není nic v životě na sto procent a proto se i mně povedlo potkat zde pár lidí s „velikým L“, je jich ale málo, velmi málo.

k tomuto článečku najdete anglickou verzi na Foru na mém blogu

Češi, pravidla a úplatky z pohledu memetiky, semiotiky a evoluční psychologie a sociologie

V Čechách máme opět obrovskou bombu, nová pravidla silničního provozu. No až tak nová nejsou, protože trestné body za překročení předpisů dávali už i komouši, jenom forma projevu těch trestných bodů byla jiná.

Tenkrát byla v řidičáku malá papírová vložka, kde tenkrát příslušník SNB či VB pak kleštičkami jako průvodčí ve vlaku proštípl na vložce příslušnou kolonku. Bylo to o to lepší, že kontrolní orgán pak hned viděl, jestli se jedná o řidiče, jehož vložka je již mnohokrát proštípnutá či ne.

Ten starý i ten nový způsob je silně nelidský. Zatímco řidiči, který má nějaké trestné body, v jakékoliv podobě – proštípnutý kupon, či body v nějaké databance v nějakém počítači – se tyto body odečítají, pakliže určitou dobu jezdí bez přestupků, to znamená, že je pochválen za nepřekračování pravidel. Na druhou stranu řidič, který nikdy pravidla nepřekročil žádný bonus nedostane, je tedy naprosto zřejmě zákonem znevýhodněn. Ale tento typ znevýhodnění je v Čechách velmi, obvyklý, pakliže je někdo dobrý, tak se mu nepomáhá, ze zásady se v Čechách pomáhá pouze lidem s horšími lidskými kvalitami. Asi proto abychom byli všichni stejní, ale my nejsme všichni stejní.

To, že nejsme stejní, dokazují naši politici, kteří si dali imunitu i na dopravní předpisy. Je zcela zřejmě proč to udělali. Za prvé se necítí být s námi rovni, ale super-nadřazeni, pro ně zákony neplatí. Za druhé vědí, že udělají ve své velikášské nadutosti tolik přestupků, že by za dva týdny už řidičák určitě neměli.

Dalším zákonodárným průšvihem je výška pokut. Opravdu si představte, že se omylem dostanete na dálnici a to bez známky, protože vlastně po dálnici jezdit nechcete. Tam vás chytne poldík a chce po vás 500 000 Kč, to znamená, že mu tam hned necháte auto a ještě budete muset prodat byt či baráček, abyste měli na pokutu. To zavání na odiv stavěnou debilitou zákonodárců.

Nebo je v tom něco úplně jiného. Když vás takovýto poldík zastaví a najde nějaký váš prohřešek ohodnocený zákonodárcem na pokutu od 10 000 do 20 000 korun, může se stát, že vám nabídne, že vás jen ústně napomene za 2 000 Kč do jeho kapsy. Což vy zcela rádi přijmete, ušetříte totiž 8 až 18 tisíc, to je docela dost veliká úspora. Když si ale představíte, že to ten poldík udělá 20x za měsíc, má docela slušný přídavek, ke svému mizernému českému platu.

Možná, že právě toto zamýšlel zákonodárce. Nechat poldíky se napapat z úplatků a nemuset jim zvyšovat platy, protože by se pak musely zvýšit platy i učitelům a jiným státním zaměstnancům. Určitě by na to naše úspěšná ekonomika měla, ale asi by nezbývalo moc na mocipány a to se mocipánům asi moc nelíbilo a proto se usnesli na tomto naprosto nesmyslném zákoně.

Tupost českých zákonodárců lze doložit i jinak. Po dnu platnosti nových pravidel silničního provozu jezdí čeští řidiči jako kdyby měli naděláno v kalhotách, po městě lehce přes 40 a na silnici jen taktak 80. Důvod je jasný – strach. Ze strachu před nesmyslným trestem začnou jezdit špatně.

Strach je ale ten nejhorší výchovný prostředek, učitel nesmí žáka mlátit, ale stát své lidi mlátit asi nejspíš v hlavách tupých zákonodárců může. Strach je vždy špatný rádce a i špatný sluha, a jenom veliký hňup se snaží usměrnit své okolí strachem. Strach jako nástroj je typický pro teroristy, vyděrače, no a teď i pro českou vládu. Aspoň vidíme, do jaké skupiny se česká vláda sama svým jednáním zařadila.

Výchovné působení strachem je vždy jen dočasné a s vnitřním odporem, proto také po čase přijde přehnaná reakce na nesmyslnou akci. To se stalo i při politickém převratu v této zemi.

Komunisté vraždili, inscenovali falešné soudní procesy a s jedním účelem vytvořit klima strachu u obyvatelstva. Strach je používán všemi, kteří jsou velice jednoduší, totalitní či jim chybí kus lidskosti. To se týká i některých rodičů.

A opět je zvláštní, že zákonodárce zakazuje používání strachu při výchově dětí, ale sám strach používá při působení na dospělé lidi, asi proto že sám ještě nedospěl, tedy naši zákonodárci. Asi by bylo třeba potrestat zákonodárce, a to masivně, a příkladně.

Dalším krásným jevem zpřísněných pokut od 01.07. letošního roku je, jak se k tomu staví policie. Již jsme viděl policajty bez zapnutých bezpečnostních pasů, no prostě těžcí frajeři,m přesně jako příslušníci VB za totalitního komunistického režimu. Zdá se, že mezi dnešními policajty a dřívějšími příslušníky není žádný rozdíl. Jsou stejně jednoduší a stejně nevzdělaní a stejně nepolepšitelní, mají nesmírnou potřebu se vytahovat tím, že oni si to mohou dovolit, přesně tak, jako naše politická nakyslá smetánka.