Wednesday, September 19, 2007
České zpoždění
či snad zpozdilost????
Začátek školní výuky
Již před několika lety jsem se podivoval, že děti musí chodit tak brzo ráno do školy, protože si ještě sám pamatuji, jak nepříjemné bylo ranní vstávání po večerním tréninku basketbalu. Když jsem učil na SOU v Domažlicích fascinovalo mne, že některé děti museli vstávat okolo páté hodiny ráno, aby stihly vlak či autobus do práce, která začínala někdy už i v šest hodin ráno. Přestože jsem tento nesmysl kritizoval, nic se nestalo, protože většina Čechů se chová dle starého českého přísloví, co tě nepálí, nehas. A pochopitelně ani pana ředitele ani učitele a ani odpovědně pracovníky na krajských řadech ranní vstávání dospívající mládeže přece vůbec nezajímá.
Zatímco vědci přesně vědí, že se lidé dělí na ty, co bez problémů brzo ráno vstanou, a ty, co jsou aktivnější později, vědí vědci také té, že u dospívajících se toto sjednocuje a všichni dospívající jsou jasnými „dlouhospáči“. Okolo 20tého roku života se opět zvyk vstávání opět dělí na ranní ptáčata a noční sovy. Toto je způsobeno funkcí dospívajícího mozku, který produkuje proteiny, které brání usnutí. Ale i dospívající lidský organizmus musí mít určitou dobu spánku na regeneraci. To znamená, že dospívající později usíná a musí tedy pochopitelně spát déle. To ale nějak lidé v Čechách nevnímají, možná jen z nevědomosti, možná z nezájmu, možná jen z čisté pohodlnosti.
V anglickém světě je již dávno normální, že dospívající chodí do školy asi tak o hodinu později. Němci právě na toto téma vedou debaty a to i veřejně v rádiu. V Čechách pokud vím není možno s vědeckými poznatky vůbec prorazit, pokud je někdo, kdo má „moc“, prostě a jednoduše nenařídí.
Je nesmírně zábavné pozorovat, jak dlouho různým lidským skupinám trvá uplatnit vědecké poznatky v praxi. Já můžu zodpovědně porovnávat pouze anglicky, německy a česky mluvicí lidské skupiny. Zatím jasně vidím, jak se myšlenka musí urodit v angličtině, pak to nějakou dobu trvá než s dostane do německy mluvící skupiny a pak to ještě trvá o něco déle než se dostane do skupiny mluvící česky.
Nevím, proč se toto intelektuálně.pragmatické zpoždění děje,ale je fakt , že je velmi zřejmé. A je také fakt, že toto zpoždění velmi ubližuje vývoji další generace. Budu se těšit až uvidím, jak se posouvá začátek školy pro dospívající v Čechách, abych mohl změřit časový odstup, který je zapotřebí, aby se myšlenka dala uskutečnit i v Čechách.
A nejde jen o toto ranní vstávání. Existuje i něco, čemu se říká odborně cizím slovem evaluace. Američani začali s evaluací asi tak před 80 až 85 lety, někdy ve 20. letech minulého století. V Německu se provádějí první pomalé krůčky ve tvorbě evaluačních postupů a metod. Pokud vím, v Čechách se několik nadšenců pokusilo a velmi trapnou a nepochopenou kopii americké evaluace a pochopitelně se jim to nepovedlo, výsledky byly veškeré žádné.
Takže v některých oblastech máme pouze „nepatrné“ zpoždění čítající asi 80 až 100 let, počítáno k dnešku, ale protože evaluace ještě pořádně nefunguje a budeme si muset ještě nějaké to desetiletí počkat než bude, může se lehce stát, že zpoždění za Američany bude podstatně více než 100 let.
Možná, že se naši zodpovědní pracovníci chovaní dle českého přísloví, kdo si počká, ten se dočká.
Začátek školní výuky
Již před několika lety jsem se podivoval, že děti musí chodit tak brzo ráno do školy, protože si ještě sám pamatuji, jak nepříjemné bylo ranní vstávání po večerním tréninku basketbalu. Když jsem učil na SOU v Domažlicích fascinovalo mne, že některé děti museli vstávat okolo páté hodiny ráno, aby stihly vlak či autobus do práce, která začínala někdy už i v šest hodin ráno. Přestože jsem tento nesmysl kritizoval, nic se nestalo, protože většina Čechů se chová dle starého českého přísloví, co tě nepálí, nehas. A pochopitelně ani pana ředitele ani učitele a ani odpovědně pracovníky na krajských řadech ranní vstávání dospívající mládeže přece vůbec nezajímá.
Zatímco vědci přesně vědí, že se lidé dělí na ty, co bez problémů brzo ráno vstanou, a ty, co jsou aktivnější později, vědí vědci také té, že u dospívajících se toto sjednocuje a všichni dospívající jsou jasnými „dlouhospáči“. Okolo 20tého roku života se opět zvyk vstávání opět dělí na ranní ptáčata a noční sovy. Toto je způsobeno funkcí dospívajícího mozku, který produkuje proteiny, které brání usnutí. Ale i dospívající lidský organizmus musí mít určitou dobu spánku na regeneraci. To znamená, že dospívající později usíná a musí tedy pochopitelně spát déle. To ale nějak lidé v Čechách nevnímají, možná jen z nevědomosti, možná z nezájmu, možná jen z čisté pohodlnosti.
V anglickém světě je již dávno normální, že dospívající chodí do školy asi tak o hodinu později. Němci právě na toto téma vedou debaty a to i veřejně v rádiu. V Čechách pokud vím není možno s vědeckými poznatky vůbec prorazit, pokud je někdo, kdo má „moc“, prostě a jednoduše nenařídí.
Je nesmírně zábavné pozorovat, jak dlouho různým lidským skupinám trvá uplatnit vědecké poznatky v praxi. Já můžu zodpovědně porovnávat pouze anglicky, německy a česky mluvicí lidské skupiny. Zatím jasně vidím, jak se myšlenka musí urodit v angličtině, pak to nějakou dobu trvá než s dostane do německy mluvící skupiny a pak to ještě trvá o něco déle než se dostane do skupiny mluvící česky.
Nevím, proč se toto intelektuálně.pragmatické zpoždění děje,ale je fakt , že je velmi zřejmé. A je také fakt, že toto zpoždění velmi ubližuje vývoji další generace. Budu se těšit až uvidím, jak se posouvá začátek školy pro dospívající v Čechách, abych mohl změřit časový odstup, který je zapotřebí, aby se myšlenka dala uskutečnit i v Čechách.
A nejde jen o toto ranní vstávání. Existuje i něco, čemu se říká odborně cizím slovem evaluace. Američani začali s evaluací asi tak před 80 až 85 lety, někdy ve 20. letech minulého století. V Německu se provádějí první pomalé krůčky ve tvorbě evaluačních postupů a metod. Pokud vím, v Čechách se několik nadšenců pokusilo a velmi trapnou a nepochopenou kopii americké evaluace a pochopitelně se jim to nepovedlo, výsledky byly veškeré žádné.
Takže v některých oblastech máme pouze „nepatrné“ zpoždění čítající asi 80 až 100 let, počítáno k dnešku, ale protože evaluace ještě pořádně nefunguje a budeme si muset ještě nějaké to desetiletí počkat než bude, může se lehce stát, že zpoždění za Američany bude podstatně více než 100 let.
Možná, že se naši zodpovědní pracovníci chovaní dle českého přísloví, kdo si počká, ten se dočká.
