Friday, December 16, 2005
Memetika, přenášení a tvorba nových memů
Český memetický incest a český memetický autismus
Memy se předávají z mozku do mozku, pouze Susan Blackmore toto poznání ve svých emailových odpovědích na mé emaily zpochybňuje. Jak ale vznikne nový mem? Tato otázka je velmi důležitá, protože vznik a existence nových memů je základem vývoje myšlení. Můžu se pokusit udělat logický důkaz opakem, tak jako se to dělá v matematice. Budu předpokládat, že žádné nové memy nemohou vznikat. Pak nastoupí další otázka, jestliže memy nemohou vznikat, kde se tedy vzal ten první mem? Připustím ještě, že memy kdysi mohly vznikat a teď již ale vznikat nemohou. Pak se dostanu k dalšímu problému.
Když kdysi memy vznikat mohly a teď ne, pak tedy kdysi byl vývoj možný a teď již ale možný není. To ale neodpovídá pozorovaným skutečnostem. Především ve všech vědách se neustále vytvářejí nové memy. Vezměte jen jako příklad tempo rozvoje počítačové technologie. Neustále zde vznikají nové memy.
Berme tedy za dané či prokázané, že dle dnešního stavu vědění nové memy vznikají neustále. A teď další oprávněná otázka: jak vznikají, kde se berou? Jedna metoda vzniku nových memů jde ruku v ruce s dialektikou. Jen tak na okraj, dialektika, je stará věc, pojmenovaná starými německými filozofy. V žádném případě s nejedná o výmysl komunistů. Jednoduše vysvětleno nové memy vznikají porovnáváním dvou či více podobných jevů a i memů a pomocí takovéhoto porovnávání hledáme nové, ještě neznámé, nepojmenované shodné rysy. Tyto shodné rysy se pak mohou vyvinout do podoby samostatného nového memu.
Příklad, který teď použiji, je asi běžný u osob s vyšším vzděláním a s poměrně vysokým postavením. Jedná se o porovnávaní memplexů různých společností, tedy národů, pomocí porovnávání jejich reakcí na podobné podněty. V praxi to vypadá tak, že si člověk přečte či poslechne názory třeba na evropskou unii v Čechách, pak v Německu a pak ještě v Anglii a porovnává je, hodně často, nejlépe denně.
Ostatně na poli vědeckém je tato činnost úplně normální. Má-li vědec pocit, že na něco přišel, publikuje jakýmkoli způsobem své myšlenky tak, aby ostatní vědci měli možnost si jeho myšlenky, memy přečíst a reagovat na ně. Je pak možné, že některý z nich přijde s myšlenkou na vylepšení původní myšlenky, tu pak třetí vědec zkritizuje a čtvrtý ještě o něco vylepší.
My lidé máme jeden veliký, přímo Babylonský problém, který ale pomalu začínáme řešit. Máme mnoho jazyků, tedy komunikačních kódů, a ty nám brání v přímém komunikačním kontaktu s lidmi používajícími jiný kód, jiný jazyk. Řešení tohoto problému je v současné době používání angličtiny téměř na všech polích lidských aktivit. Vědci používají téměř výhradně angličtinu, ale dnes již i obchodníci používají angličtinu jako základní komunikační kód. Osobně znám majitelku jedné malé továrničky, kde se vyrábí přikrývky. Protože majitelka zaměstnává okolo 60 lidí, vyrábí tolik přikrývek, že je musí prodávat do celého světa. Jenže je moc ekonomicky moc malá na to, aby zaměstnávala dalších 60 lidí, jako tlumočníky. Takže je pro ni mnohem výhodnější zaplatit si vynikajícího a drahého učitele angličtiny a komunikovat s celým světem v angličtině. A takto uvažuje spousta malých podnikatelů.
Teď se pomalu dostávám k zajímavému jevu v české společnosti. Mnoho komunistických pohlavárů, i těch na nižších postech jako ředitelé menších fabrik, mají hned několik problémů. Jeden z nich je neznalost cizích jazyků a tudíž neschopnost porovnávat, neb mohou vnímat pouze české memy. Jejich dalším problémem je celková skladba jejich osobních memplexů, souborů memů v jejich mozku, které jsou jasně formované za jejich komunistické kariéry. Tito lidé pak svým chováním vysílají jisté signály, které se v mozcích jejich spolupracovníků a jejich spoluobčanů vyvolávají odpovídající memetické reakce, hlavně kopírování takovéhoto chování.
Proto lze s malou nadsázkou nazvat českou memetickou realitu českým memetickým autismem, kdy se češi navzájem zásobují pouze českými memy, protože nemají možnost porovnávat české memy s memy jiných národů. A tak se zde neustále předává pouze jeden druh memů tam a zpátky. Lze se na to dívat jako na memetický incest jehož výsledkem je memetický autismus, přelévání těch samých memů-tam a zpátky jako kolíbavé pohyby některých autistů.
Jediný lék na tuto českou realitu je umožnění porovnávání českých a nečeských memů, které jsou zakódovány do jiných jazyků, tedy nutnost studia a nutnost výuky cizích jazyků. Bez hluboké znalosti jazyků většiny českého národa bude znamenat jeho intelektuální propad, kdy malinkatá skupinka Čechů vládnoucích cizími jazyky se vyvíjet bude a zbytek národa bude silně intelektuálně, memeticky zaostávat.
Memy se předávají z mozku do mozku, pouze Susan Blackmore toto poznání ve svých emailových odpovědích na mé emaily zpochybňuje. Jak ale vznikne nový mem? Tato otázka je velmi důležitá, protože vznik a existence nových memů je základem vývoje myšlení. Můžu se pokusit udělat logický důkaz opakem, tak jako se to dělá v matematice. Budu předpokládat, že žádné nové memy nemohou vznikat. Pak nastoupí další otázka, jestliže memy nemohou vznikat, kde se tedy vzal ten první mem? Připustím ještě, že memy kdysi mohly vznikat a teď již ale vznikat nemohou. Pak se dostanu k dalšímu problému.
Když kdysi memy vznikat mohly a teď ne, pak tedy kdysi byl vývoj možný a teď již ale možný není. To ale neodpovídá pozorovaným skutečnostem. Především ve všech vědách se neustále vytvářejí nové memy. Vezměte jen jako příklad tempo rozvoje počítačové technologie. Neustále zde vznikají nové memy.
Berme tedy za dané či prokázané, že dle dnešního stavu vědění nové memy vznikají neustále. A teď další oprávněná otázka: jak vznikají, kde se berou? Jedna metoda vzniku nových memů jde ruku v ruce s dialektikou. Jen tak na okraj, dialektika, je stará věc, pojmenovaná starými německými filozofy. V žádném případě s nejedná o výmysl komunistů. Jednoduše vysvětleno nové memy vznikají porovnáváním dvou či více podobných jevů a i memů a pomocí takovéhoto porovnávání hledáme nové, ještě neznámé, nepojmenované shodné rysy. Tyto shodné rysy se pak mohou vyvinout do podoby samostatného nového memu.
Příklad, který teď použiji, je asi běžný u osob s vyšším vzděláním a s poměrně vysokým postavením. Jedná se o porovnávaní memplexů různých společností, tedy národů, pomocí porovnávání jejich reakcí na podobné podněty. V praxi to vypadá tak, že si člověk přečte či poslechne názory třeba na evropskou unii v Čechách, pak v Německu a pak ještě v Anglii a porovnává je, hodně často, nejlépe denně.
Ostatně na poli vědeckém je tato činnost úplně normální. Má-li vědec pocit, že na něco přišel, publikuje jakýmkoli způsobem své myšlenky tak, aby ostatní vědci měli možnost si jeho myšlenky, memy přečíst a reagovat na ně. Je pak možné, že některý z nich přijde s myšlenkou na vylepšení původní myšlenky, tu pak třetí vědec zkritizuje a čtvrtý ještě o něco vylepší.
My lidé máme jeden veliký, přímo Babylonský problém, který ale pomalu začínáme řešit. Máme mnoho jazyků, tedy komunikačních kódů, a ty nám brání v přímém komunikačním kontaktu s lidmi používajícími jiný kód, jiný jazyk. Řešení tohoto problému je v současné době používání angličtiny téměř na všech polích lidských aktivit. Vědci používají téměř výhradně angličtinu, ale dnes již i obchodníci používají angličtinu jako základní komunikační kód. Osobně znám majitelku jedné malé továrničky, kde se vyrábí přikrývky. Protože majitelka zaměstnává okolo 60 lidí, vyrábí tolik přikrývek, že je musí prodávat do celého světa. Jenže je moc ekonomicky moc malá na to, aby zaměstnávala dalších 60 lidí, jako tlumočníky. Takže je pro ni mnohem výhodnější zaplatit si vynikajícího a drahého učitele angličtiny a komunikovat s celým světem v angličtině. A takto uvažuje spousta malých podnikatelů.
Teď se pomalu dostávám k zajímavému jevu v české společnosti. Mnoho komunistických pohlavárů, i těch na nižších postech jako ředitelé menších fabrik, mají hned několik problémů. Jeden z nich je neznalost cizích jazyků a tudíž neschopnost porovnávat, neb mohou vnímat pouze české memy. Jejich dalším problémem je celková skladba jejich osobních memplexů, souborů memů v jejich mozku, které jsou jasně formované za jejich komunistické kariéry. Tito lidé pak svým chováním vysílají jisté signály, které se v mozcích jejich spolupracovníků a jejich spoluobčanů vyvolávají odpovídající memetické reakce, hlavně kopírování takovéhoto chování.
Proto lze s malou nadsázkou nazvat českou memetickou realitu českým memetickým autismem, kdy se češi navzájem zásobují pouze českými memy, protože nemají možnost porovnávat české memy s memy jiných národů. A tak se zde neustále předává pouze jeden druh memů tam a zpátky. Lze se na to dívat jako na memetický incest jehož výsledkem je memetický autismus, přelévání těch samých memů-tam a zpátky jako kolíbavé pohyby některých autistů.
Jediný lék na tuto českou realitu je umožnění porovnávání českých a nečeských memů, které jsou zakódovány do jiných jazyků, tedy nutnost studia a nutnost výuky cizích jazyků. Bez hluboké znalosti jazyků většiny českého národa bude znamenat jeho intelektuální propad, kdy malinkatá skupinka Čechů vládnoucích cizími jazyky se vyvíjet bude a zbytek národa bude silně intelektuálně, memeticky zaostávat.
# posted by Dalibor @ 5:33 PM 
