forum v češtině

Myšlení a memetika
Logika a emoce
Nelogika a emoce

Ve školách většinou jen učíme fakta, někteří kantoři zábavněji a někteří míně zábavněji. Při tom ale myšleni není jen soubor vědomostí. Myšlení je především tvorba nových myšlenek. Jak ale nové myšlenky vznikají? Jaký proces musíme ovládat, abychom vůbec na něco nového mohli přijít?

V podstatě je to docela jednoduché, musíme se naučit soustavně porovnávat, hledat možné souvislosti, které nikdo před tím neviděl. K tomu nám může pomoc jedno slovo, gesto, televizní pořad, kniha film, či jakýkoliv jiný nosič informace, dle definice kulturní informace je mem, a jsme u memetiky.

Pomocí kulturní informace vychováváme své okolí a své děti. Proto bych zde rád popsal, co jsem zažil na jedné škole. Těsně před Vánocemi se šlo s dětmi do kina na nějaký český film. Odešel jsem z kina asi po 7 minutách. Film byl naprostá katastrofa, první scéna filmu byla pouze prošpikovaná nadávkami, druhá scéna ukazovala jednoho z hlavních protagonistů filmu, jak masturbuje, no a třetí scéna prezentovala českého herce, který ze sebe dělal hňupa.

Především se mi nelíbilo, že jako kantor mám jít na takovýto film s dětmi: zde je možná nutné můj výraz děti upřesnit, jedná se o dospívající ve věku 15 až cca 20 let. Přestože jsou mladiství v tomto věku již sexuálně aktivní, nevidím žádnou rozumnou potřebu s nimi chodit na filmy, kde je sex degradován na pohyb nahoru a dolů.

Prazvláštní je několik skutečností. Za prvé, jak to, že nikdo z pedagogů představení neukončil, za druhé, jak to, že ten, kdo film vybíral, si před promítáním tento film neshlédl, aby mohl posoudit výchovnou kvalitu filmu, tedy kulturně informační úroveň. Protože se domnívám, že by se takovýto film neměl prezentovat jako školní náplň. Ba přímo naopak si myslím, že je nutno působit proti kulturním informacím prezentovaným v tzv. nové české filmové tvorbě, které dle mého soudu je pouze důvodem k vyplácení gáží hercům, ale v žádném případě není vůbec žádným pozitivním přístupem k životu výchově , a ani jako čistě informační platforma také nesplňuje ani ty nejzákladnější požadavky. Je to pouze trapný kulturní odpad a ničení celuloidu.

Z hlediska memetiky je zajímavé ještě i chování učitelky, která byla za výběr filmu zodpovědná. Při setkání v kruhu kolegů jsem film velmi zkritizoval a řekl, že se skutečně nemusím dívat na takový nesmysl. Paní učitelka vehementně film hájila a k ní s přidala ještě jedna, která ji pomáhala výroky jako…“Ale dětem se ten film přece líbil.“

Takovéto jednání je třeba analyzovat. První paní učitelka se cítila ohrožená a nedělala nic jiného, že chránila a obhajovala svůj výběr. Důvodem pro takovouto obranu je skutečnost, že paní učitelka nemá dost charakteru na to, aby přiznala, že pochybila. Primitivnější lidské povahy totiž nedokážou přiznat chybu. Mají pocit, že by spadli z toho vysokého koně, na kterého se sami posadili, aby byli nad ostatními lidmi. Pochybila totiž několikrát, tím, že si film předem neprohlédla, tím, že promítání neukončila a i tou obranou. Protože si tohoto byla emočně vědoma, přivolala si na pomoc kolegyni, druhou paní učitelku, která nedělala nic jiného než, že přizvukovala. Tím s ovšem sama přiznala svou nízkou úroveň, přinejmenším co se týče schopnosti chápat kvalitu filmů.

Ještě něco k té druhé paní učitelce. Tato dáma kdysi dávno poměrně nevybíravým způsobem dávala najevo, že je ráda, že podnikatelé musí platit rovnou daň, i když na ni nevydělají. Sama ale nikdy jako osoba samostatně výdělečně činná nebyla.

Skutečně mne fascinuje, kde se v některých lidech bere tolik drzosti, že si dělají názory na věci, o kterých nemají ani zbla potuchy.

Dle mne je nejhorší, že se v tomto případě jedná o vysokoškolsky vzdělaní lidi a ještě navíc kantory. Je katastrofa, když právě kantor vyloženě žvatlá o něčem, o čem nemá potuchy. Je zcela zřejmé, že to nemůže být dobrý kantor.. Kdyby byl, uvědomoval by si, jak je trapné mluvit o věcech, o kterých nic nevím. Katastrofou také je , že lze předpokládat, že i takto se tyto kantorky chovají ve třídě, žvatlají o věcech,m o kterých nemají ponětí.

Asi by bylo dobře si připomenou Čapkova mloka Andrease v londýnské zoo, v jeho knize Válka s mloky. Tento mlok měl politické názory dle anglických novin, které si nahlas četl jeho pečovatel v zoo. A přesně takto si bohužel vytváří názory naprostá většina lidí, včetně kantorů, těch jednodušších. A pak takto přejaté názory šíří dál, aniž by se jen trochu zamysleli nad tím , co říkají. A tak vznikají dezinformace, kterým pak ale skoro každý věří.

My lidé totiž máme své prožitky a své závisti a svou nespokojenost s vlastním životem, pravděpodobně ještě další spoustu emočních pohnutek, jako sex a místo v hierarchii lidské společnosti.

Všechny tyto pohnutky nás občas nutí dělat věci, které nejsou stroze logické a neodpovídají zdravému myšlení, ale zobrazují emoční stav člověka. Příkladem budiž právě ono spílání státních zaměstnanců na podnikatele. Jde o emoční spílání. Ani jeden z těchto lidí se nikdy nemusel živit sám, vždy mu někdo předložil práci a dal za ni výplatu. Přesto závist a pocit méněcennosti na žebříčku lidské hierarchie je nutí se vyjadřovat proti někomu, o kom si myslí, že je nad nimi. Tedy jinak řečeno mluví o něčem, o čem nemají potuchy.

A tací lidé vychovávají další generaci. No a podle toho bude tato generace i vypadat. A proto je i posun v emočním myšlení tak strašně pomalý. Obrazně řečeno lze zde pokrok měřit pouze na milimetry za několik generací.